Šafrán
Není snad jiného koření, kterému by se od dávného starověku věnovalo tolik pozornosti jako šafránu. Už tehdy byl králem rostlin a měl pověst nejlepšího koření, léčiva, voňavky i barviva. Bylo to tajemné a drahé koření, i když nepocházelo z dalekých tropických krajů.
Šafrán pochází pravděpodobně z Malé Asie, Iráku. Avšak již před několika tisíci léty byl rozšířen v celém Orientě, Středomoří, Indii a Číně.
Šafrán je blízký příbuzný krokusu. Květ má nitkově tenké, na vrchním konci trychtýřovitě rozšířené, 2-3 cm dlouhé purpurově hnědé, mastně se lesknoucí blizny. Blizny se sklízí v době rozkvětu odštípnutím rukou.
Šafrán se nepoužívá ani tak ke kořenění, jako k spíše k barvení rýžových pokrmů, másla, sýra, těsta, masných a rybích pokrmů, polévek, omáček k uzenému masu atd. Šafrán se dříve používal i jako lék. K obarvení pokrmů stačí špetka šafránu. Šafrán se nejvíce používá v francouzské kuchyni, častým kořením je však i v kuchyni arabské, indické, čínské a latinskoamerické.
Pro chuťovou intenzivnost je užíváme velice úsporně do dušených či vařených rybích pokrmů, polévek, omáček, rizot a sladkých rýžových nákypů, paely, moučníků a jemného pečiva. Pokrmy barví výrazně dožluta. Používá se v malých dávkách, předávkováním jídlo zhořkne.
O šafránu jako léku je zmínka už v staroegyptském papyru asi z 2. tisíciletí př. n. l. Je zřejmé, že zájem o něj tehdy měli téměř výhradně jen faraónové. Šafrán se tehdy pěstoval zejména v nilské deltě. Odtud ho Féničané vozili do starověkého Řecka.
Šafrán posiluje srdce, pomáhá při kašli a nespavosti, cení se i pro afrodiziakální účinek.
Tento produkt můžete zakoupit zde.