Pepř
Pepř je koření, po kterém sáhneme snad denně. Snad není slané jídlo, kde by pepř nehrál alespoň vedlejší roli, a mnozí již víme, že i tradiční perník obsahuje důležitou přísadu – pepř.
Po staletí se používal jako platidlo a kdysi býval v Evropě ceněn stejně jako zlato. Římský historik Plinius o něm napsal, že příliš podporuje lidskou žravost. Aby ne, staří Římané si ho oblíbili natolik, že nesměl chybět na žádných velkolepých hostinách.
Pepř se dnes pěstuje v Indii, Vietnamu, Brazílii, Thajsku, Indonésii, Karibiku, na Borneu, Srí Lance, Madagaskaru, ale i ve Střední a Jižní Americe, západní Africe i jinde ve vlhkých tropech.
Druhy
Černý pepř
Nejznámější pepř je černý, ten se získává sklizní nedozrálých bobulí na jaře a v létě. Plody se pak skladují několik dní na hromadách, aby se zapařily, tedy aby proběhla fermentace. Pak se suší na slunci, sesychají a černají. Čím kvalitnější pepř, tím větší a těžší bobule. Kvalitu černého pepře poznáme i po nasypání do tekutého jídla. Nechce-li prášek klesnout, je z nekvalitních malých a lehkých bobulí.
Bílý pepř
Bílý pepř pochází ze stejné rostliny, jsou to ale plně zralé bobule. Nejprve se máčejí ve vodě, aby se uvolnila vnější dužnatá červená slupka. Bílé zrno se poté suší. Bílý pepř není tak ostrý jako černý, ale vyniká plnějším aroma.
Zelený pepř
Opět jsme u stejné rostliny a opět u nedozrálých bobulí. Ty se mrazí nebo nakládají do slaného či octového nálevu, aby si při následném sušení zachovaly barvu. Má výraznější a ne tak palčivou chuť.
Růžový pepř
Jako růžový pepř jsou známé téměř zralé bobule stromu Schinus terebinthifolius z Jižní Ameriky, ačkoliv pravým pepřem ve skutečnosti nejsou. Mají slabě pryskyřičnou chuť, nasládlou chuť a v kuchyni se používají hlavně jako dekorace pro zajímavý kontrast ve směsi se zeleným, černým a bílým peřem. Růžový pepř však přidáváme s mírou, protože ve větším množství může být toxický.
Dlouhý pepř
Nedozrálé květenství pepřovníku rostoucího v Indii a Nepálu připomíná jehnědy a nazývá se dlouhý pepř. Plody jsou asi 2,5 cm dlouhé a tento pepř je velmi aromatický a postrádá ostrost.
Pepř kubeba
Pepř z maličko jiné liány, která roste na Jávě, Borneu a Sumatře je větší a plod je na jednom konci zúžený, proto se také někdy nazývá „stopkový pepř“. Sbírá se též dříve, než plně dozraje. Je žlutý, ale sušením na slunci se zbarví do hnědočerna. Hraje velkou roli v lidovém léčitelství v Indonésii, je prý silné afrodisiakum navíc působící desinfekčně při pohlavních chorobách.
Kajenský - cayenský pepř
Často používaným kořením je cayenský pepř. To ovšem není to pepř v pravém slova smyslu, ale suché, drobné a ostře pálivé chilli papričky. Toto koření získalo pojmenování podle přístavu Cayenne ve francouzské Guayaně, odkud se chilli dříve hodně vyváželo. Český název pepř vznikl nepřesným překladem z angličtiny, kde pepper znamená jak pepř, tak i papriku, včetně chilli.
Typickým účinkem pepře na náš organismus je stimulační působení. Proto je také považován za přírodní afrodiziakum. Stimuluje krevní oběh, zvedá krevní tlak a tím i zásobování orgánů živinami a kyslíkem. Subjektivně v nás tak vyvolává pocit přívalu energie a zbystření smyslů. Všeobecné zlepšení prokrvení orgánů zároveň zvyšuje naší citlivost na podněty a může tak posílit i náš požitek při stimulaci některých z nich. Díky tomu se pepř dostal na seznam koření do nápojů lásky. Za afrodiziakální nápoj se díky obsahu pepře považuje i např. koktejl, zvaný "Bloody Mary", kterému holdují hlavně muži.
Přidáním pepře do jídla nejen ovlivňujeme jeho chuť, ale zároveň také pomáháme našemu žaludku s trávením daného pokrmu. Silice obsažené v tomto ostrém koření stimulují produkci slin a trávících šťáv, urychlují a usnadňují tak trávení jídla a povzbuzují chuť k jídlu vůbec. Pokud pepř přidáme např. k tučnému či jinak těžce stravitelnému pokrmu, pomáháme našemu zažívání a můžeme se preventivně vyhnout pocitům těžkosti v žaludku a pomalého trávení. Zároveň má i lehce dezinfekční účinky a působí též proti nadýmání.
Jako je tomu i u jiných silně aromatických bylin a koření, i v případě pepře platí "všeho s mírou". Těhotné ženy by ho měly konzumovat v menších dávkách, stejně jako lidé trpící vysokým tlakem. V případě žaludečních vředů či překyselení žaludku také není tím kořením, kterému bychom měli příliš holdovat. Při jeho dlouhodobém požívání ve vysokých dávkách by dokonce mohl vést k tvorbě žaludečních vředů, právě kvůli stimulaci tvorby žaludečních kyselin.
Pepř je výrazně aromatické koření, které se hodí do mnoha druhů pokrmů. Aroma pepře je nejsilnější, když je pepř čerstvě umletý (v mlýnku na pepř). Celý pepř se používá do marinád, masových a zeleninových vývarů, masových pečení, rybám, do omáček. Mletý používáme do polévek, masitých jídel, omáček, bramborových pokrmů, salátů apod. Bílý a zelený pepř je vhodnější do bílých omáček a mas a do výrobků studené kuchyně.
Skladujeme ho v neprůhledných vzduchotěsných nádobách. Správně skladovaný pepř nesmí zešednout, v tom případě pepř ztratil léčebné i voňavé účinky. Vždy ho meleme až do hotového jídla, protože i správně uskladněný mletý pepř brzy ztrácí své aroma.
Tento produkt můžete zakoupit zde.