Meduňka
Lidově zvaná melisa, včelanka, včelník, matečník, lemonika, planá máta. Pochází z východního Středozemí, ale odpradávna se pěstovala jako léčivá a medonosná rostlina. Nejlépe se jí daří v dobře obdělávaných, hlubokých výživných půdách. Vyžaduje slunnou polohu a dává přednost sušším stanovištím. U nás se pěstuje v polních kulturách. Lze ji rozeznat od ostatních hluchavkovitých podle výrazné citronové vůně. Sbírá se list a nať bohatě olistěná.
Meduňka je vytrvalá bylina až 150 cm vysoká. Ze šupinatého oddenku vyrůstá větvená a hustě listnatá lodyha. Spodní listy jsou vstřícné, dlouze řapíkaté, tenké, mají vejčitý tvar a okraj vroubkovitě pilovitý. Horní listy mají jen krátký řapík a jsou téměř klínovité. Bledé, růžově modré, zřídka žlutobílé květy jsou uspořádané v jednostranných lichopřeslenech. Kalich a koruna jsou dvoupyské. Plody jsou tvrdky. Všechny rostlinné části mají příjemnou citrónovou vůni. Meduňka kvete v červnu a červenci.
S meduňkou se setkáváme pouze na zahrádkách, kde příjemně voní po citronech, ve volné přírodě ji najdeme výjimečně. Pokud si bylinku pěstujeme sami, nejlepší jsou mladé vršky rostliny, sbírané těsně před rozkvětem v době poledne.
Sbírá se v červnu a červenci v odpoledních hodinách za suchého, chladného počasí před obdobím květu. Syrové listy špatně snášejí skladování. Suší se ve stínu, pokud možno rychle. Při pomalém sušeni hnědne. Při umělém sušeni začínáme při 30° a zvolna zvyšujeme teplotu na 40°. Meduňka má citrónovou vůni jako čerstvá bylina a kořenitou chuť. Listy se nejčastěji získávají odrhnutim natě. V době plného rozvití květu listy nevoní již tak příjemně. V kultuře se sbírají až třikrát za období.
List obsahuje jednak silici (až 0,1 %) s hlavní obsahovou složkou citralem, citronelalem a geraniolem, jednak třísloviny (asi 4 %) a kyseliny hydroxytriterpenové, např. kyselinu ursolovou. Silice má podobné vlastnosti jako bergamotová a mátová. V malých dávkách celkově uklidňuje.
Užívá se buď samotná nebo v čajových směsích ve formě nálevu nebo lihového extraktu. Doporučuje se hlavně jako prostředek uklidňující, zejména při poruchách nervového původu, nespavosti a bušení srdce, dále při poruchách zažívání a při žaludečních nevolnostech. Zvyšuje a podporuje tvorbu žluče a zabraňuje nadýmání. Příznivý účinek má i při chorobách z nachlazení a chřipkových stavech. V lidovém léčitelství byla doporučována ke koupelím při revmatismu a ke kloktání. Z lihových výtažků se vyrábějí prostředky proti bolestem hlavy a nervovým stavům. Má uplatnění v kosmetice i parfumerii. Proslula jako přísada do likérů v tzv. karmelitském lihu či karmelitských kapkách, jež jsou užívány dodnes.
Dávkování: 1 kávová až polévková lžíce na šálek nálevu, pijí se 2 - 3 šálky denně.
Recepty:
Salát s kuskusem a bylinkami
Ingredience: 600 g rajčat, 2 řapíky řapíkatého celeru, 3 jarní cibulky, 250 g kuskusu, citronová kůra a štáva na dochucení z půlky citronu, sůl a mletý pepř, 3 lžíce olivového oleje, několik snítek čerstvé meduňky, bazalky a máty apod., hrst černých oliv, několik listů salátu na vyložení salátové mísy.
Postup přípravy: Rajčata nařízneme navrchu do kříže (pár si necháme celých na ozdobu) a vložíme je do vroucí vody. Po minutě je zchladíme ve studené vodě, stáhneme slupku a nakrájíme je nadrobno. Řapíky celeru a cibulky omyjeme, celer oloupeme a vše jemně nakrájíme. Kuskus připravíme podle návodu na obalu, ochutíme solí, pepřem, nastrouhanou kůrou z chemicky neošetřeného citronu a citronovou šťávou. Vmícháme nakrájená oloupaná rajčata, pokrájený řapíkatý celer, nakrájené cibulky, usekanou meduňku, bazalku a mátu. Zakapeme olivovým olejem a promícháme, můžeme ještě dochutit solí, pepřem a citronovou šťávou. Salátovou mísu vyložíme omytými a osušenými salátovými listy, naplníme ji kuskusovým salátem a ozdobíme olivami, nakrájenými zbylými rajčaty a lístky bylinek.
Tento produkt můžete zakoupit zde.