Kopřiva
Kopřiva je hojně rozšířená plevelná rostlina, královna příkopů, neudržovaných zahrad a nepřístupných míst v okolí vodních toků. Původně se kopřiva vyskytovala po celé Evropě, na východ až do Západní Sibiře a Iránu, zejména v náplavových lužních lesích a na vlhčích humózních lesních půdách od nížin do hor, především podél vodních toků. Dnes je rozšířena jako vytrvalý plevel téměř po celém světě okolo lidských sídlišť, podél znečištěných vodních toků, na rumištích, navážkách, příkopech, u cest a plotů a zemědělských objektů. Celou rostlinu pokrývají žahavé chloupky, které obsahují pryskyřičný sekret dráždící kůži. Sbírá se především list (Folium urticae) a nať (Herba urticae), méně často květ (Flos urticae) a oddenek (Radix urticae). Nejkvalitnější je kopřiva sebraná v jarních měsících, ale její sběr lze prodloužit až do září. Vybíráme si prosluněná místa, naopak se vyhýbáme místům, kde se kopřivě podezřele dobře daří. Tato místa bývají velmi často zamořena dusičnany. Při sběru je třeba dát si pozor na alergickou reakci na jed obsažený v chloupcích. Po usušení se dráždivé látky ztrácí a sušená kopřiva působí protialergicky. Sušenou kopřivu znehodnocují zčernalé listy, které se mohou objevit, když během sušení došlo k zapaření rostliny.
Kopřiva je rostlina s bohatou historií, opředená mnoha pověstmi. Již staří Římané si šlehali revmatické klouby svazkem kopřiv a aby se zahřáli, přikládali si drcené kopřivy přímo na tělo. To u nás byla odpradávna dávána do souvislostí s tajemnými silami. Věřilo se například, že dokáže odehnat zlé duchy a čarodějnice. Proto se přidávala dobytku do píce, aby ho ochránila před působením zlých sil. Kopřiva zakopaná v rohu čerstvě zoraného pole ho chránila před housenkami a všetečným ptactvem. Kopřiva měla i své speciální použití a to v případech, kdy nebyla jistota, že mrtvý člověk je skutečně po smrti. Přiložená čerstvá kopřiva nebožtíkovi neublížila, ale kůže domněle zesnulého zčervenala. Jak je vidět, u našich předků byla v oblibě.
Při dodržování léčebných dávek není kopřiva nebezpečná. Při kontaktu s rostlinou může dojít k popálení pokožky žahavým sekretem z chloupků. Vyrážka napodobuje alergickou reakci. Do kůže se dostávají prakticky tytéž látky, které se uplatňují při vzniku alergických ekzémů. Odtud i lidové pojmenování kopřivka.
V případě popálení kopřivou chladíme postižená místa pokožky studenou vodou.
Sbírá se list (Folia urticae) nebo nať (Herba urticae), někdy i oddenek (Radix urticae) či květ (Flos urticae). Drogu je možné sbírat od jara do září, nejlépe ale pouze od jara do konce května, kdy bývá nejúčinnější. Suší se co možná nejrychleji ve stínu, při umělém sušení by teplota neměla přesáhnout 50 °C.
Listy obsahují množství chlorofylu (až 1%), asi 15% minerálních látek, z nichž důležitý je zejména hořčík, dále karotenoidy, flavonoidy, organické kyseliny, již výše uvedené aminy acetylcholin (asi 1%), histamin (asi 0,5%) a serotonin (asi 0,02%), sacharidy (např. arabinózu, galaktózu, glukózu, manózu), vitamíny (např. B2 a zejména v mladých listech vitamín C), aminokyseliny, glukoniny (snižují hladinu krevního cukru), třísloviny (které "zastavují krvácení"), fytoncidy, kyseliny šťavelovou, mravenčí, octovou, pantotenovou (B6), křemičitou (která má zřejmě močopudné účinky) a další látky.
Použití kopřivy v léčitelství je velmi rozmanité: Chlorofyl působí povzbudivě na metabolismus a zároveň působí proti chudokrevnosti, dále působí jako antirevmatikum, protizánětlivě, dezodoračně a urychluje hojení ran. Kopřivová droga také účinkuje jako kardiotonikum, antidiabetikum (při lehčích formách cukrovky, kdy ještě není nutné píchat si inzulín), protiprůjmově, antivirově (zejména proti virům chřipky), podporuje činnost slinivky a vaječníků, pomáhá při bronchiálním astmatu, působí močopudně, zastavuje krvácení, zlepšuje prokrvení vnitřních orgánů, osvědčila se i při chorobách jater, žlučníku a ledvin i jako prostředek podporující tvorbu mateřského mléka, kořene se užívá zejména zevně proti vypadávání vlasů (hrst kopřivových kořenů se 10 minut vaří v 0,5 l vinného octa a takto získaný odvar se denně vtírá do pokožky hlavy), samčí květy údajně zvyšují plodnost mužů.
Kopřiva se nejčastěji podává ve formě odvaru nebo nálevu (1 čajová lžička drogy na šálek vody, podává se 3x denně).
Podávání kopřivy je naprosto bezpečné, nejsou známy žádné kontraindikace ani nežádoucí účinky. Naopak se doporučuje dlouhodobé pití kopřivového čaje. Specialitou kopřivy jsou očistné kůry, které zahajujeme vždy na jaře a na podzim, kdy se nám v těle nahromadí celá řada odpadních látek, kterých se potřebujeme zbavit. Kůra by měla trvat 3 týdny.
Použití:
Čaj (nálev)
Použití při: chudokrevnosti, anémii, a jiných těžkých chorobách krve - čistí totiž krev, podporuje krvetvorbu, při nedostatku mateřského mléka na kojení, potížích látkové výměny a trávení, vodnatelnosti (zevně se omývá nálevem), větrech, zahlenění, obtížném nebo krvavém močení, nemocech a zánětech močových cest, chorobném zadržování moči, vyvolává dobrý průběh stolice, při ekzémech, bolestech hlavy, ledvinovém a močovém písku, vysokém obsahu cukru v krvi i při cukrovce, má dobrý vliv na slinivku břišní, velmi pomáhá při alergiích (senná rýma apod.) - kopřivový čaj pijeme delší dobu, při fistuli (píštěli), hnisavém kuřím oku, plísni nehtu a při rakovině například žaludku - pijte přes den větší množství čaje. Odstraňuje náchylnost k prochladnutí, pomáhá při revmatizmu a dně.
Tinktura:
Použití: proti revmatizmu, astmatu, kolikách ze žlučových kaménků, zahlenění žaludku, žaludečních křečích, žaludečních vředech, pylorických křečích, vředech střev, chorobách jater, chorobách sleziny, tumoru sleziny, chorobách žlučníku, chorobách plic, dýchacích orgánů, a proti ekzému, čistí krev. Zevně při vodnatelnosti - zároveň se pije i čaj, popáleninách, osutinách, při častém krvácení z nosu srkáme nálev nosem nebo vatičkou na špejli potíráme nosní dutiny. Při řídkém porostu nebo padání vlasů si masírujeme pokožku hlavy tinkturou z kořene - hlava bude bez lupů, vlasy budou kypré a lesklé, husté a poddajné..
Olej:
Použití: slouží proti holohlavosti - jsou-li zachovány vlasové kořínky, hlava brzy obroste vlasem.
Čerstvé rostliny:
Použití: se přikládají na tělo při padoucnici, mrtvici a u zdánlivě mrtvých (naskočení pupínků či zardění kůže svědčí o tom, že člověk je v klinické smrti). Používají se při ischiasu, bolestech kříže (lumbago), zánětu nervů na rukou a na nohou.
Čerstvá šťáva:
Použití: se užívá denně (50 - 140g), při žloutence, kopřivce, hemoroidech a průjmech.
Koupele:
Použití: při bolestech páteře, ischiasu, zužování cév na nohou, zužování věnčitých (koronárních) cév srdce - oblast srdce omýváme a provádíme lehkou masáž.
Odvar z kořene kopřivy:
Použití: na posílení prsou, čištění plic a žaludku.
Příprava: 1 polévkovou lžíci strouhaného kořene kopřivy vaříme 10 minut v 1/2 litru vody. Pijeme 2 - 3x denně pomalu po doušcích.
Odvar proti padání vlasů:
100g jemně nařezané kopřivy vaříme půl hodiny v jednom litru vody okyselené octem. Používá se k večernímu mytí vlasů jako prostředek zabraňující jejich vypadávání.
Čajová kopřivová kůra:
Ráno nalačno půl hodiny před snídaní jeden šálek a přes den opět pijeme jedem až dva šálky čaje. Po takové kůře se budete cítit velmi dobře, pružně a mladě. Pije se neslazený a můžeme do něho přimíchat trochu heřmánku nebo máty pro zlepšení chuti.
Čajová kopřivová kůra:
30g měsíčku, 10g kopřivy, 10g řebříčku;
jednu čajovou lžičku spaříme ve 0,25 litru vřelé vody a krátce vyluhujeme. Pijeme 2 - 3x denně pomalu po doušcích.
Směs na hemoroidy:
15g kopřivy, 10g smetánky, 30g natě řebříčku a 30g natě jablečníku;
jednu čajovou lžičku spaříme ve 0,25 litru vřelé vody a 10 min. vyluhujeme. Pijeme 2 - 3x denně pomalu po doušcích.
Tento produkt můžete zakoupit zde.